Prak - před smrtonosnou zbraní neochránil sebelepší pancíř

[Česká stránka]

16.6.2022, 08:14 > Starověk > Antický Řím
https://www.memento-historia.cz/clanek/210/prak-pred-smrtonosnou-zb...
Prak byl jednou z nejsmrtonosnějších zbraní od dávného pravěku až do středověku. Přestože dnes si při tomto výrazu představíme spíše dětskou hračku, jde o velice efektivní zbraň, která si dokázala poradit i s tím nejodolnějším brněním. Velice oblíbená byla i v armádě antického Říma. Pojďme se podívat, jakou roli hráli prakovníci v legiích.

V češtině se užívá slovo prak pro dvě zcela odlišné zbraně. V jiných jazycích má každá zbraň svůj výraz a proto si tak nikdo pod pojmem prak nepředstavuje dřevo ve tvaru Y s napínací gumou, tedy tzv. vidlicový prak. Skutečný prak, takový, který slouží jako zbraň se nazývá odstředivý prak. Právě ten měl ve svém boji použít David proti Goliášovi, nebo v průběhu husitských válek obávaná přáčata. Odstředivý prak se skládá z provazu s kapsou uprostřed, do které se vkládá projektil.

Moderní rekonstrukce baleárského praku. , Juan Costa, selbst hergestellt und aufgenommen., CC BY-SA 3.0

Důkazy o použití této zbraně máme již z pravěku. Ne že by se našly celé dochované praky, to vzhledem k použitému materiálu (kůže, rostlinné provazy) není možné, ale našlo se obrovské množství projektilů. V pravěku k tomuto účelu sloužily vhodně tvarované kameny. Později ve starověku a středověku se vyráběly speciální koule. Ty byly z těžkého olova, které mělo pro tento účel ideální vlastnosti.

Díky své jednoduché konstrukci byl prak ideální zbraní chudých. Nebylo nutné žádné zpracování kovů, odborná práce a munice se případně dala najít všude. Proto tuto zbraň samozřejmě nepoužívali přímo legionáři, ale pomocné jednotky, tzv. auxilia. Ty byly verbovány ze spřátelených národů s ohledem na jejich zručnost. Ve střelbě z praku nejvíce vynikali obyvatelé baleárských ostrovů. Právě oni se stali nejvyhlášenějšími prakovníky v římské armádě.

Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly

Koncem roku 1419 bylo uzavřeno příměří mezi kališníky a katolíky čímž se situace okolo Prahy, hlavního dějistě konfliktů, mírně uklidnila. Radikálnější část husitů ale s domluvou nebyla spokojena a rozhodla se ... celý článek

Jak vlastně probíhala samotná střelba? Prakovnik založil projektil do kapsy, chytl oba konce provazu a zbraň roztočil. Ve vhodnou chvíli jeden konec pustil a díky odstředivé síle byl projektil vystřelen směrem na cíl. Určit tento vhodný okamžik rozhodně nebylo snadné. Dokonalé ovládnutí praku vyžadovalo dlouhý trénink. Zručný prakovník ale dokázal vrhnout střelu rychlostí 200m/s až na vzdálenost 300 metrů.

Prakovníci na Trajánově sloupu. , Gaius Cornelius, Public domain

Když takto rychle letící olověná koule zasáhla nepřítele, neměl nejmenší šanci. Pokud dostal zásah do nechráněné oblasti, střela dokázala vytrhnout kusy masa, snadno zlomit kost či prorazit lebku. Ani nejlepší brnění starověku neposkytovala dostatečnou ochranu. Koule sice kvůli svému tvaru nedokázala proniknout skrz pancíř tak jako šíp, ale obrovská kinetické energie i tak vojáka vyřadila. Zlomeným kostem, otřesům mozku a bolavým podlitinám žádná zbroj nezabránila. Jedinou ochranu mohl poskytnout dostatečně pevný štít. Praky byly také výbornou zbraní proti jízdě. Koně zasažené hromadnou salvou se plašili a útok jakékoliv formace byl tak zcela nemožný.

V pozdějším středověku začaly být praky vytlačovány luky. Dlouhé anglické luky, které ukázaly svoji sílu například v bitvě u Azincourtu dokázaly efektivně ničit i nejmocnější středověkou sílu - těžkou jízdu. Jedno z posledních účinných využití praků můžeme nalézt právě u nás. Husitská přáčata svými salvami plašila nepřátelskou jízdu. Pozdější nástup střelných zbraní však znamenal úplný konec praků na bojišti.

Zdroj: wikipedia.org ; Bojové techniky starověkého světa - Simon Anglim

Autor: Martin Suchoň