Paříž stojí za mši: fascinující osud prvního Bourbona na francouzském trůnu

[Česká stránka]

21.6.2022, 08:47 > Středověk > Francie
https://www.memento-historia.cz/clanek/212/pariz-stoji-za-msi-fasci...
Rod Valois vládl Francii po velkou část středověku a několik století byli jeho členové nejvlivnějšími lidmi v Evropě. Když se Jindřichu II. narodili tři synové, zdálo se, že pokračování rodu je zajištěno a není se čeho bát. Opak byl všech pravdou – na trůn už čekal jiný rod, který později přivedl Francii k největší slávě a rozkvětu. Za francouzskými hranicemi v malinkém království jménem Navarra seděl král Jindřich a trpělivě vyčkával na svou hvězdnou chvíli. Pocházel z rodu Bourbonů.

Jindřich IV. Navarrský. , Frans Pourbus the Younger, Public domain

Bezvýznamný král

Když se Jindřich narodil a později když se stal navarrským králem, asi těžko se mohl domnívat, že ho čeká budoucnost na francouzském trůnu. Byl sice příbuzným Valoisů a pohyboval se hodně vysoko v pořadníků nástupců na trůn, ale před sebou měl tři pokrevní syny starého krále, u kterých nic nenasvědčovalo tomu, že by mu měli uvolnit cestu k trůnu.

Jindřich si zpočátku na Francii zálusk nedělal. Trápily ho jiné starosti. Byl hugenot, tedy protestant, zatímco Valoisové byli katolíci. Jindřich tak cítil povinnost bránit protestantské obyvatelstvo ve Francii. Jako vynikající válečník se velmi brzy stal jedním z představitelů protestantů a francouzští hugenoté ho považovali za svého vůdce.

Navarrské království (tmavě červená). , Original: Gabagool Vector: AquitaneHungerForce, CC BY-SA 3.0

Krvavá lázeň v Paříži

Těžko říct, kdy si Jindřich Bourbon uvědomil, že má šanci stát se francouzským králem. Možná tehdy, když se rozhodl, že si vezme princeznu z rodu Valois – Markétu. Přijel do Paříže, aby zde sňatkem s katolickou princeznou ukončil náboženské války mezi hugenoty a katolíky.

Situace se však ošklivě zvrtla. Během svatebních oslav byli povražděni téměř všechny vůdčí osobnosti protestantské frakce. Masakr vešel ve známost jako Bartolomějská noc (1572) a Jindřich unikl vraždění jen o vlásek. Zato velká většina jeho přátel a spojenců našla na jeho svatbě smrt.

Bartolomějská noc. , Édouard Debat-Ponsan, Public domain

Hvězdná chvíle

Jindřichova hvězdná chvíle však měla teprve přijít. Jeho švagr Karel IX. zemřel a na francouzský trůn nastoupil poslední přímý potomek z rodu Valois – Jindřich III. Ten však byl proslulý svými homosexuálními eskapadámi a navíc šlo o velmi slabého krále.

Vlivem domácí politiky se francouzský Jindřich rozhodl spojit s tím navarrským, což však pobouřilo katolickou většinu ve Francii. V roce 1589 byl zavražděn radikálně katolickým mnichem. Spolu s ním vymřel rod Valois po meči a cesta se otevřela prvnímu z Bourbonů.

Paříž stojí za mši

Jindřich Navarrský to však rozhodně ještě neměl jednoduché. Trůn si musel doslova vyválčit. Vedl tvrdé boje proti tzv. Katolické lize a nakonec se mu podařilo zvítězit. Francie, jež si tak dlouho zakládala na své katolické tradici, se však protestantskému králi stále vzpírala.

Jindřich IV. Navarrský. , Frans Pourbus the Younger, Public domain

Legenda praví, že Jindřich pragmaticky zvážil situaci a prohlásil: Paříž stojí za mši. Přestoupil na katolickou víru, čímž uklidnil své poddané a v roce 1594 byl korunován francouzským králem. Francie tak vytvořila s Navarrou personální unii a Jindřich vešel ve známost jako Jindřich IV.

Edikt nantský

Po celou dobu své vlády se Jindřich pokoušel ukončit náboženské války, které Francií zmítaly už celá desetiletí a vyčerpávaly ji. Dnes můžeme říct, že se mu to do značné míry povedlo.

Vrcholem jeho mírotvorných snah bylo v roce 1598 vydání Ediktu nantského, který ve Francii naprosto zrovnoprávňoval obě vyznání. Francie pod jeho vládou začala znovu vzkvétat a byl to on, kdo připravil cestu pro nejvýznamnější krále všech dob – především pro svého vnuka Ludvíka XIV.

Erb Bourbonů. , Sodacan, CC BY-SA 3.0

Příběh bez šťastného konce

Jindřichův osud však má jen velmi málo šťastných konců. Rod Valois nezůstal na francouzském trůnu ani po přeslici, protože Jindřich s Markétou neměli žádné potomky a rozhodli se, že se rozvedou. Král se oženil s Italkou Marií de Medici, která následně dramaticky ovlivňovala další osudy Francie.

Jindřich IV. padl roku 1610 rukou dalšího fanatického katolického vraha Françoise Ravaillaca. Zanechal po sobě nezletilého krále, za kterého musela vládnout matka a spolu s ní též mocný kardinál Richelieu. Kromě doby Bourbonů, nastala ve Francii také doba kardinálů.

Zdroj: Shennan, J. H.: The Bourbones: history of a dynasty