Obětní beránci inkvizitorských fanatiků. V honech na čarodějnice bylo upáleno přes milion žen

[Česká stránka]

Včera 14:15 > Středověk

https://www.memento-historia.cz/clanek/157/obetni-beranci-inkvizito...

Lidé odpradávna hledali možnosti, jak si zajistit zdraví, bohatství, moc. Být spokojený, úspěšný, bohatý a vedle toho, aby ho obcházelo neštěstí a nemoci, bylo touhou každého jednotlivce. Pokud se však o slovo přihlásilo utrpení, běda každému a mnohdy mnohým, kteří se v dané době nacházeli na nesprávném místě. Vždyť kdo by neviděl za svým neštěstím raději jinou osobu, než by vinu či pochybení hledal u sebe!?

Dobytek postihla nemoc? Úrodu zničilo krupobití? Lidem se vždy ulevilo, když si našli viníka. Nejsnazší bylo označit někoho takového, kdo byl jiný než ostatní, nebo kdo se nemohl bránit, nebo nejvíce překážel.

Výslech ženy obžalované z čarodějnictví. , Émile Deschamps (1822-1893), Public domain

Izraelité vs. křesťané

I v dobách dávno minulých to byli Židé, pronásledovaní, nejednou nuceně označení na levém rameni znakem napůl červené a napůl bílé barvy (14. stol., Savojsko), kterým bylo odepřeno vlastnit půdu. Na nich se nejsnáze vylévala zlost. Běda jim, když se právě nacházeli v nemilosti vladaře! Důvod k zabavení jejich majetku, přičemž v mnoha evropských zemích přišli o dar nejvzácnější – život, se vždy našel.

Když v roce 1348 udeřil v Chambéry (Savojsko) velký mor, byli z města vyhoštěni. Obyvatelé města rychle našli viníka. Po umučení bohatého Žida Abogeta, který na mukách přiznal, že na podnět rabína Peyreta otrávili Židé studny a z toho vzešla černá smrt, byli téměř všichni zmasakrovaní nebo umučeni. Kdo přežil, musel bez milosti a s prázdnou opustit svůj domov.

Když se vina nedala hodit na cizince (Židy, Cikány), lidé hledali viníka ve vlastních řadách. Tady už odedávna platilo, že za všechno může žena. Žena je přece slabší, snadněji podlehne špatným mocnostem, kterým nedokáže odolávat!

Ostrakizace - starověký soud dal vzniknout modernímu výrazu

Ostrakizace mohla pro člověka znamenat snadno i rozsudek smrti. Tak jako u mnoha dalších dodnes používaných slov, nalezneme jeho původ až v antickém Řecku. S termínem ostrakizace, přesněji Ostrakismos se můžeme... celý článek

Jak vyhnat z žen ďábla?

Touto otázkou se církev zabývala už odedávna. V letech 1258-1483 vydala 35 výnosů týkajících se boje proti čarodějnictví.

Úsilí svých předchůdců nakonec završil papež Inocenc VIII. V roce 1484 vydal bulu s direktivy Summis desiderantes affectibus (Celou dychtivostí žádající) a spis nazvaný Kladivo na čarodějnice.

papež Inocenc VIII. , UnknownUnknown, Public domain

Papež, který se sám neřídil učením církve (holdoval přepychu, měl množství milenek a údajně 16 dětí), ovlivněný inkvizitory Heinrichem Kramerem (doktor teologie, představený dominikánského konventu v Alsasku, v r. 1500 jmenován papežem Alexandrem VI. inkvizitorem v Čechách a na Moravě) a Jakubem Sprengerem (profesor a později rektor kolínské teologické fakulty) se obával, že čarodějnictví pohltí křesťanství.

Aby se tak nestalo, nejvyšší představitel katolické církve podpořil úsilí obou inkvizitorů. Bula s předmluvou k připravované knize obou autorů s názvem Kladivo na čarodějnice přikazovala „odstranit všechny překážky, které by výkon funkce obou inkvizitorů jakkoli zpomalovaly, aby nákaza kacířské ohavnosti a jiné podobné zločiny nemohli na záhubu jiných nevinných lidí nadále rozšiřovat svůj jed“.

Papež vyzýval, aby jmenovaným inkvizitorům „bylo umožněno vykonávat inkviziční funkci, aby jim bylo dovoleno napravovat, věznit a trestat osoby, které se provinily zločiny a neřestmi“.

Nemilosrdné zúčtování s údajnými čarodějnicemi

Kladivo na čarodějnice bylo složeno ze tří dílů. V prvním se popisuje „strašná zločinnost páchaná čarodějnicemi pomocí démonů“. Druhý uvádí, jaké nástroje používá církev při vyhánění ďábla z těla a třetí je návodem, jak připravit, začít a vést inkviziční proces.

Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). , Sprenger, Jakob, Public domain

Fanatičtí Heinrich Kramer a Jakub Sprenger, kteří až nemocně nenáviděli ženy, svým dílem Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice) nadlouho uvrhli Evropu do nejpochmurnějšího temna: strašnou silou vzplály hranice – v některých obdobích a oblastech prý až tak, že nebylo žen, které mohly rodit děti a zajistit tak další pokolení. Snad milion z nich bylo vydáno na smrt tím nejukrutnějším způsobem.

Pomník čarodějnických procesů v Sobotíně. , Jan Pešula, CC0

Zdroj:
Eva Ava Šranková: Hriechy mocných (Ikar, 2013)
Ladislav Švihran: Do plameňov! (Plus 7 dní, 2017)
Malleus maleficarum – Wikipédia (wikipedia.org)