Jednoho horkého jarního jitra stála Galte Nyemeto u břehu jezera Turkana a rozhlížela se, zda neuvidí krokodýly. Voda byla mělká, pravděpodobnost výskytu plazů malá. Jenže Nyemeto, tradiční léčitelka kmene Daasanach, sem přišla s pacientkou a bylo by – duchovně i jinak – velmi nešťastné, kdyby cokoliv obřad přerušilo.
Téměř všechny hrochy, větší a nebezpečnější, lidé již dávno vyhubili lovem, ale spousta krokodýlů zůstala zvláště tady, kousek od delty, kde řeka Omo přitéká z Etiopie do Keni. Říční krokodýli, kteří někdy sledují proud k jihu, jsou prý útočnější a lstivější než ti, kteří přišli na svět na okraji jezera, ačkoli kmen považuje všechny bez ohledu na původ za ztělesnění zla.
Nyemeto se dívala po divokých zvířatech a zároveň zvažovala duchovní dispozici dne.
Tu a tam se plochá hladina hnědé vody zčeřila, když se jí dotkl křídlem plameňák nebo když k povrchu vyplula ryba. Od západu bylo slyšet vzdálené kvílení závěsného lodního motoru. Žádní krokodýli, ba ani kráva či velbloud. Spokojená Nyemeto zavedla mladou ženu jménem Setiel Guokol do vody a vyzvala ji, aby se posadila a umyla. Guokol si nabrala vodu, polila si obličej a šplíchla si trochu na záda.
Nyemeto mezitím hrábla do hustého bahna. Kapalo jí z plných hrstí, když je rychlými pohyby roztírala podél Guokoliny neutěšeně vyhlížející páteře.
„Badab," říkala s každou dávkou bahna. „Badab." Slovem i činem odháněla smrt. „Jezero je očišťující místo," vysvětlovala.
Celou reportáž najdete v zářijovém vydání National Geographic, které je v prodeji od pátku 28. 8. 2015.
Nyemeto je známá jako léčitelka, k níž se lidé uchylují jako k poslední naději. Když všechno ostatní selže (léky z ošetřovny, bůh bílého muže v kostele, neziskové skupiny poskytující pomoc), přicházejí lidé se svými neduhy za ní. Ona jim na oplátku za malý poplatek nabízí naději.
„Jsem poslední zastávka," pravila.
Tak je to i na jezerním břehu s Guokol. Žena je již měsíce nemocná. Nedávno se jí choroba zhoršila a ona každým dnem slábla ve stínu zlých duchů – tento stav nazývají Daasanachové gaatch. V době, kdy ji příbuzní přesvědčili, aby se svěřila do péče Nyemeto, byla již Guokol hodně vyhublá. Pouhý přelud své někdejší síly, krásy a zdraví. Bylo jí snad kolem třiceti let.
U vody Nyemeto odložila svou obvyklou drsnost, s níž často křičela na děti a házela kameny po psech. V nelítostném ranním žáru s mateřskou něhou potírala Guokol bahnem a oplachovala ji. Když skončily, Nyemeto pomohla Guokol na nohy a vrátily se ruku v ruce na břeh jezera.
„Nebudeme se ohlížet," řekla Nyemeto a zaujala energický postoj. „Nechaly jsme duchy za sebou.
A Guokol chvějící se chladem a útlá jako třtina dodala: „Věřím, že budu v pořádku."
Pentru a putea adăuga comentarii trebuie să fii membru al altmarius !
Alătură-te reţelei altmarius