Poslední slova Benedikta XVI.: "Miluji tě, Hospodine!"

[Česká stránka]

Beneditk XVI. 

VATIKÁN

Mons. Gänswein prozradil, co emeritní papež řekl v noci několik hodin před svou smrtí. Právě hledání Ježíše, "milovaného", bylo charakteristickým rysem kněžské služby Josepha Ratzingera, jak připomněl papež František v roce 2016.

ANDREA TORNIELLI -Vatican News 

Poslední slova emeritního papeže Benedikta XVI. zachytila uprostřed noci zdravotní sestra. Bylo to kolem třetí hodiny ráno 31. prosince, několik hodin před jeho smrtí. Ratzinger se ještě nedostal do agónie a v tu chvíli se střídali jeho spolupracovníci a asistenti. Přesně v tu chvíli s ním byla jediná osoba, která nemluvila německy. "Benedikt XVI.," vypráví dojatě jeho sekretář, biskup Georg Gänswein, "tenkým hlasem, ale jasně rozeznatelně, řekl italsky: 'Signore ti amo! V té době jsem tam nebyl, ale sestra mi to řekla krátce poté. To byla jeho poslední srozumitelná slova, protože pak už se nedokázal vyjadřovat".

"Signore ti amo!", téměř shrnutí života Josepha Ratzingera, který se již léta připravoval na poslední setkání tváří v tvář se Stvořitelem. 28. června 2016, při příležitosti 65. výročí kněžského svěcení svého emeritního předchůdce, chtěl papež František zdůraznit "základní notu", která se táhla dlouhou historií Ratzingerova kněžství, a řekl: "Na jedné z mnoha krásných stránek, které věnujete kněžství, zdůrazňujete, jak se v hodině definitivního povolání Šimona Ježíš při pohledu na něj ptá na jednu věc: 'Miluješ mě? Jak je to krásné a pravdivé! Vždyť právě zde, říká nám, v tom 'miluješ mě?' Pán zakládá pastýřství, neboť jen když je tu láska k Pánu, může skrze nás on být pastýřem...: 'Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji'".

"To je ta nota," pokračoval František, "která ovládá celý život strávený v kněžské službě a teologii, kterou jste ne náhodou definoval jako 'hledání milovaného'; to je to, co jste vždy dosvědčoval a dosvědčujete i dnes: že rozhodující v našich dnech - ať svítí slunce nebo prší -, to jediné, co spojuje všechno ostatní, je to, že Hospodin je skutečně přítomen, že po něm toužíme, že jsme mu vnitřně blízko, že ho milujeme, že v něj skutečně hluboce věříme a tím, že věříme, ho skutečně milujeme. Právě tato láska skutečně naplňuje naše srdce, tato víra je to, co nám umožňuje bezpečně a klidně kráčet po vodě, a to i uprostřed bouře, stejně jako se to stalo Petrovi."