Lidské oběti jako dar pro bohy – krvavé náboženství Aztéků

[Česká stránka]

11.2.2022, 08:37 > Novověk > Amerika
https://www.memento-historia.cz/clanek/175/lidske-obeti-jako-dar-pr...
Rituální kanibalismus, vyříznutí srdce nebo pomazání chrámů krví obětí. Národ Aztéků splácel svůj dluh bohům formou často prováděných krvavých rituálů i sebeobětování. Jak probíhaly a jaký účel měly takové rituály?

Základ v náboženství

Aztécký národ byl znatelně polyteistický a jeho víra čítala okolo 200 božských entit, které tato společnost fanaticky uctívala. Tito bohové učinili ohromné oběti, aby stvořili Zemi, Slunce, nebe a zkrátka vše existující. Na oplátku se vděční lidé zavázali, že budou pravidelně přinášet stejné oběti, aby pomáhali udržet svět v rovnováze a prosperující.

Znázornění aztéckého rituálu z kodexu, psaného v 16. století. , ignote, codex from 16th century, Public domain

Dalším pohledem, který vyžadoval (nejen) lidské oběti byl ten, ve kterém se lidstvo touto formou omlouvalo za předchozí hříchy. Hlavním proviněním se stalo samotné stvoření lidstva. To se událo tak, že z podsvětí byly ukradeny kosti několika zaniklých entit z jiných světů a z tohoto lupu byl stvořen člověk.

Povinnost je tedy naprosto jasná – je potřeba provádět mnoho obětí, aby lidstvo splatilo své hříchy a náležitě poděkovalo všem bohům.

Kdo byl obětován

Nejvyšší formou oběti byla oběť lidská, avšak obětována byla pravidelně i zvířata, která byla speciálně pro tyto účely chována a množena (například jaguáři, orli, motýli nebo psi). Obětování člověka znamenalo pro zabitého jedince ohromnou čest a před svou smrtí byl pro Aztéky ztělesněním boha a tak s ním také bylo nakládáno (pokud nešlo o válečného zajatce).

Ceremoniální dýka. , British Museum, CC BY-SA 3.0

Tuto čest měli například vybraní mladí muži z řad aztéckého lidu, kteří se touto volbou zavázali k sebeobětování za určitý čas (například za rok). Tito vyvolení museli do naplnění své oběti přijmout zvyky bohů a stali se opečovávanou, bohatou a uctívanou celebritou. Vyvolení pořádali náboženské rituály, žehnali novorozeným dětem a vedli mnoho dalších náboženských povinností. Po jejich smrti bylo s jejich ostatky nakládáno jako s relikviemi a staly se součástí výstav či náboženských předmětů.

Velmi častou obětinou byli váleční zajatci. Zde je zajímavostí, že v mnoha případech Aztékové vedli války tím způsobem, aby při konfliktech zabili co nejméně nepřátel a co nejvíce jich zajali pro tyto účely. Na tomto postupu se dokonce pravidelně domlouvali s okolními národy (například s Tlaxcaltéky, Choluly nebo Huejotzingy, kteří měli stejnou víru). Zmíněný fenomén se dnes označuje jako „květinové války“. Válečník, který přinesl domů velký počet zajatců, získal vysoký sociální status.

Květinová válka na ilustracích z dobových kodexů. , Mabarlabin, CC BY-SA 3.0

Proces obětování

Obětování se pokládalo za honosný rituál, provozovaný v určité dny jednotlivých měsíců a let, symbolizující důležité náboženské svátky. V drtivé většině případů se rituál prováděl na vrcholcích pyramidových chrámů a ležel v rukou kněžích, jež svou oběť položili na obětní oltář.

Klasickým způsobem samotného procesu bylo probodnutí abdomenu a následný řez až k srdci, které se následně extrahovalo z těla oběti. Během tohoto procesu se pěly hymny, prováděly náboženské tance a diváci, sledující rituál, se sami řezali a bodali, aby i oni nabídli svou krev jako dar.

Hrdina, nebo brutální násilník? Hernán Cortés a jeho krvavé tažení ...

Ve své době byl španělský dobyvatel Hernán Cortés považován za hrdinu, který dokázal ve jménu křesťanského boha vyvrátit velkou pohanskou říši. Dnes je na něj nahlíženo spíše jako na brutálního, násilnického vů... celý článek

Následně se tělo obětovaných rozřezalo na kusy a v některých případech bylo dokonce snězeno (především v obdobích hladomoru, jako prosba bohům k ukončení hladovění). V běžnějších případech bylo maso (a většina vnitřností) hozeno ke snězení zvířaty a z kostí i lebky se následně vyráběly rituální předměty. Krev sloužila jako barva pro náboženské kresby na zdech chrámu.

Druhů obětování je zaznamenáno více (třeba rozstřílení šípy, smrt v gladiátorských zápasech, utopení a podobně), ale nejdůležitějším a nejhonosnějším způsobem se stal směr výše zmíněný.

Zdroj: history.com, worldhistory.org, wikipedia.org

Autor: Jan Kovanda