Konec křesťanským rozporům měl učinit Nikájský koncil. Situaci však pouze zhoršil.

[Česká stránka]

1.6.2021, 10:01 > Starověk > Antický Řím
https://www.memento-historia.cz/clanek/109/konec-krestanskym-rozpor...
V prvních stoletích našeho letopočtu nebylo křesťanství zdaleka jednotným náboženstvím. Existovalo mnoho různých směrů, výkladů a pojetí této víry. Roku 325 se tak císař Konstantin rozhodl svolat První nikájský koncil, který měl za cíl sjednotit jednotlivá pojetí náboženství (resp. odmítnout nevhodné směry) a definovat kanonické právo.

Císař Konstantin byl zcela klíčovou osobou, díky které se křesťanství mohlo rozšířit po celé Evropě a později i po celém světě. Za vlády jeho předchůdců byli křesťané často pronásledováni a krutě vražděni. Konstantin však roku 312, před bitvou u Milvijského mostu, viděl znamení a své následné vítězství si vyložil jako boží znamení. O rok později vydal Milánský edikt, který ukončil pronásledování křesťanů a zaručoval náboženskou svobodu. Poté začal tuto víru systematicky podporovat, aby se stala hlavním náboženstvím římské říše.

Busta císaře Konstantina. Zdroj: wikipedia.org, Capitoline Museums, CC BY-SA 3.0

Existovalo však mnoho proudů a výkladů víry. Mezi jednotlivými názorovými skupinami vládlo často značné napětí. Taková situace samozřejmě pro stabilitu říše, která měla být založena z velké části i na náboženství, nebyla vhodná. Roku 325 tak císař Konstantin svolal ve městě Nikaia, které se nachází v dnešním Turecku, ekumenický koncil. Cílem setkání bylo, aby církevní autority vytvořily jednotné pojetí náboženství. Podobných koncilů se v průběhu historie odehrálo ještě dalších šest.

Koncil probíhal v budově císařského paláce a účastnilo se ho přes 300 významných náboženských osobností. Jedním z nich byl samozřejmě i sám císař. Kdo však naopak nebyl přítomen, byl důležitý alexandrijský presbyter Areios. Právě jeho pojetí víry, tzv. Ariánství, bylo jedním z hlavních témat koncilu. Toto učení říká, že Ježíš je syn Boží, ale nebyl zde na rozdíl od Boha od počátku, byl stvořen později a je Bohu podřízen. To bylo zcela v rozporu s hlavním náboženským směrem, kde byla podstata Boží trojice stejná.

Proč Římané využívali krutý trest smrti ukřižováním?

Ukřižování je dnes téměř výlučně spojeno s mučednickou smrtí Ježíše Krista, v antickém Římě to byl ale poměrně běžný trest. Ve své době nešlo o žádnou zvláštní událost a podobných poprav se po celé říší každý r... celý článek

Setkání bylo slavnostně zahájeno samotným Konstantinem, který pronesl latinský projev. Zbytek jednání byl však veden v řečtině, protože většina osazenstva přicestovala z východu říše, kde byla řečtina hlavním jazykem. Na koncilu vystoupili i někteří zastánci Ariánství, avšak koncil většinově jejich pojetí odsoudil a formuloval jediné Nikájské vyznání víry. To obsahovalo řadu formulací, popírajících ariánskou verzi. Hlavním myšlenkou bylo, že Ježíš je narozeným synem Božím a je stejné božské podstaty.

Nikájský koncil na fresce z 16. století. Zdroj: wikipedia.org, Fresco in Capella Sistina, Vatican, Public domain

Mezi další řešená témata patřilo například vyhlášení patriarchátů – církevních provincií, nad kterými měli pravomoci biskupové v Římě a také určení způsobu, jakým se počítá datum Velikonoc. V době před koncilem se využívaly dvě metody výpočtu. Původní vycházející z židovského kalendáře byla zrušena a jako jediný způsob byl zvolen tzv. alexandrijský, tentýž jaký používáme dodnes.

První nikájský koncil byl ukončen 25. července 325 a to opět Konstantinovým proslovem. Na základě rozhodnutí, která na setkání padla, byly sepsány informativní listy, které byly kopírovány a distribuovány po celé Římské říši. Požadovaný výsledek však koncil ve skutečnosti nepřinesl. Místo, aby byly náboženské spory ukončeny, rozpoutaly se v ještě větší míře. Ne každý se hodlal smířit s výsledkem a církev se rozdělila na dvě hlavní skupiny. Názorový souboj pokračoval přes půl století. Až v roce 381 při Konstantinopolském koncilu vznikla kompromisní formulace o Ježíšově podstatě, která alespoň částečně jednotlivé skupiny usmířila.

Zdroj: www.wikipedia.org, www.ccel.org

Autor: Petr Němeček