https://g.denik.cz/122/76/co-pestovaly-babicky-02_irecept-630-16x9@2x.jpg 2x" alt="Co pěstovaly naše babičky?" data-author="Shutterstock" aria-label="Co pěstovaly naše babičky?" title="Co pěstovaly naše babičky?" />Před sto a více lety neměly naše babičky po ruce víc než motyku a kupku hnoje, přesto si v lecčems vystačily s tím, co samy vypěstovaly. Ať už to byly základní potraviny nebo třeba bylinky k léčení nemocí, na které ještě neexistovaly léky.
Chcete vědět, proč nemůže být všechno bio? Jak je možné, že už nemůžeme pěstovat zeleninu nebo obilí jako před sto lety? A proč je důležité, aby se slepice a krávy měly dobře? Na to vše vám v další epizodě podcastu iReceptář do ucha odpoví Vladimír Pícha, tiskový mluvčí Zemědělského svazu ČR
Před sto lety měli lidé k rostlinám blíž – u každé chalupy či domku bylo vždycky trochu místa na cibuli nebo fazole a každé dítě odmalička pozorovalo, kdy a jak se na zahradě co dělá. A také každý neměl prostředky na to, aby si zajel do města a koupil si tam zeleninu a ovoce na trhu. Co se tedy nejčastěji pěstovalo?
Brambory
Zvlášť pod horami byly téměř jedinou plodinou, která se v takových podmínkách dala pěstovat. Proto není divu, že právě v těchto oblastech vznikly ty nejlepší bramborové recepty.
Fazole
Dokázaly nasytit, daly se usušit na zimu a vařit celý rok. Jejich semena se dala každý rok použít na další pěstování a mimo jiné se po sklizni keříky používaly jako hnojivo, jelikož obohacovaly půdu o dusík.
Fazole zasytí, dají se usušit a jejich zásoby vydrží až do jara.
Zelí
Doplnit i v zimě vitamíny nebylo před sto lety jen tak. Zelí je však na vitaminy bohaté, a tak se zavařovalo, nakládalo a protože se dobře skladuje, dalo se dlouho jíst i čerstvé.
Na zahradách a polích se také běžně pěstovala řepa, mrkev, tuřín a cibule, které se používaly jak v kuchyni, tak některé i jako krmivo pro dobytek.
Z ovoce se pěstovala například jablka, hrušky, třešně a švestky, v teplejších oblastech meruňky a vinná réva. Kde bylo dost místa, pěstoval se i rybíz či angrešt.
Na léčbu nemocí si naše babičky vystačily s bylinkami.
Zelená lékárna
Nesmíme zapomínat ani na to, že tehdy ještě neexistovala řada léků, které dnes běžně používáme, a tak si naše prababičky musely vystačit s bylinkami. Co nejčastěji pěstovaly?
Levanduli, někdy také zvanou dulenka, pro její uklidňující účinky a jako prostředek pro zmírnění bolestí hlavy. Pro zmírnění zažívacích obtíží nebo křečí břicha používaly majoránku nebo heřmánek a fenykl. Na kašel zas tymián či příbuznou mateřídoušku.
Léčivé rostliny dříve nechyběly na žádné zahrádce.
Magický keř
Jaký keř nesměl chybět u žádného stavení? My ho dnes považujeme spíš za nežádoucí plevel a asi by nikoho nenapadlo si ho kupovat v zahradnictví, abychom si ho vysadili. Ale naše babičky na tento keř nedaly dopustit: na bezinku. Jistě jste už slyšeli rčení „před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni“. Nejenom, že sušené květy bezinky poslouží při léčbě kašle a z čerstvých květů se dá vyrobit lahodný sirup nebo se dají smažit v těstíčku, ale i z plodů snadno připravíte zavařeninu či likér. Navíc se říkalo, že bezinka chrání před zlými silami, a už staří Keltové trvdili, že v ní mají úkryt víly.
Pentru a putea adăuga comentarii trebuie să fii membru al altmarius !
Alătură-te reţelei altmarius